Nahoře je nebe

Již pět let leží starý muž nemohoucně na lůžku, zcela odkázán na péči druhých. Jeho děti však ztratily o otce zájem, pouze rozmařile utrácejí jeho peníze. Jediný člověk se o nemocného starce dnem i nocí stará - stárnoucí snacha. V osamění tráví dny a noci v podkrovním pokojíku vytrvalou péčí o trucovitého starce, jehož jediným dorozumívacím prostředkem je hůl. Tou buší o zem, kdykoli má nějaké přání, tou dává najevo nespokojenost. Toto soužití je pro pětapadesátiletou ženu něco jako nezasloužený trest, neboť při trvalé péči o tchána přišla o všechno, co v životě měla - o muže, o děti i o vlastní peníze. Není divu, že vedle obětavé lásky dostává v jejím vztahu k tchánovi místo i hořkost a nenávist. Překvapivý závěr, kdy stařec ženu zavraždí - což znamená i jeho konec - posiluje dramatický náboj hry, v níž se odehrávají dvě lidské tragédie.
Role ženy i role nemluvícího nehybného starce skýtají dvě velké herecké příležitosti.