Nikdo

V roce 2015 byl objeven raný Horváthův text z roku 1924, který si v mnohém nezadá s atmosférou filmů Davida Lynche. Tragickému rozkošatělému příběhu velkého počtu postav nájemníků jednoho předválečného činžáku figuruje postižený majitel domu a lichvář, resp. jeho „bůh strachu“ Lehmann, který brutálně šikanuje a vydírá nájemníky, většinou chudáky, kteří nemají na výběr. Autor se v tomto surreálném reji postav dotýká témat, jež se objevují i v jeho pozdějších dílech: odsouzení k tíživému lidskému bytí a naděje před ním nějak uniknout. Všichni obyvatelé Lehmannova nájemního domu mají svůj podíl na jeho, resp. své vině: děvka Gilda, její pasák Vladimír, chudý houslista Klein, číšnice i další následovníci těchto postav. Role a osudy se zde totiž zdvojují, zdá se, že každý je s každým spojen neviditelnou sítí. Zas a znovu se odněkud vynořuje jakási nadřazená moc – Nikdo. Kdo je tento Nikdo? Je to Bůh a Bůh je tedy Nikdo?